O tom, jak jsem odjel z východu na západ studovat východ. Tak jsme to ve škole zařízli. druhému semestru zazvonil konec, ale akademické pohádky konec ještě není. Můj tým a můj tým. Týden, který pravidelnému číšničení en rose předcházel byl čtecí.

Aneb na západ od ráje. Předposlední příspěvek se nakonec překryje s posledním, protože už sedm dní uplynulo od chvíle, kdy se mi Paříž definitivně rozplynula před očima. Loučení bylo krátký a věcný, svoje kavárenský bytí jsem uzavřela rychle, patnáckrát dva polibky přistály na mojí tváři jako hřebíčky na víku modrobíločervený rakve. Jedinej Vincent mě málem rozbrečel, když se mu poslední večer při loučení draly slzy do očí. A tak au revoir milý věrný čtenáři.