V sobě si bloudím jak chuchvalec větrem hnaný. Ula činů a přesto z nejvyššího patra viny nahlas mlčím. Hci posunout hranice, co odnikud nikam vedou a vlastně ani netuším kde leží. Ěna je společná, ceny jsou různé. Aválo od jihu na jih, zůstal jsem stát. Ako by mi vítr přestal napovídat, zda zaplatit daň a hranici překročit. Ím že nenapoví a žádných hranic možná ani není. Ástupy soudců, všichni jsou slepí a z lidu. Klauny, co v manéži svý ksichty pitvoří. Hvíle je věčností, věčnost je chvílí.

V jedné z možných hlubin jsme každý docela sám. A srpen končí dny jsou zas chladné. Rozkvetly astry ozývá se chlad. Podzim jak slimák vystrkuje růžky. A babí léto padá do zahrad.