Následovat své sny stojí někdy mnoho, ale nenásledovat je stojí vždycky více. Konec je konec a naopak. Téměř roční americká etapa skončila. Teď si jdu odpočinout od blogování a těšit se z komunikace naživo. Kdo ví, třeba se tu ještě někdy potkáme. Přeji vám, ať se vám podaří chytit se podobných příležitostí. Následovat své sny stojí někdy mnoho, ale nenásledovat je stojí vždycky více.

You re never gonna stop the rain by complaining. To já jen tak, aby mi to tu nezavřeli, než stihnu všechno zkopírovat. Chystala jsem se k tomu už dlouho. Už když s tím začali. Jistě už tušíte, o co se jedná. I když mi to hnízdo tady bude chybět. Two hours walk on snow-shoes.

Saturday, March 6, 2010. Proč jsme všichni kultura Alfa. Proč mají kluci dělat kratší kroky. Proč jsme ještě nebyli na Hvozdu? Proč se půlce holek říká Jezinky. Proč jsme se cestou z Hvozdu uzavírali do pevného kruhu. Proč by měl Fík mlčet, když se vytváří masky. Proč se oslovujeme cukříci a cukřenky. Proč je potřeba naučit se slyšet i poslouchat. Proč se dvacet dospělých lidí půl hodiny pralo ve sněhu s největším možným nadšením. Proč je tak přirozené .

Slíbila, že přijde zahrát Chopina. A říkám si, že bych si měla udělat čas a pomoct jí rozvzpomenout se, jak se jezdí na kole. Střechy domů, pavlač, odlupující se omítka, smetí na dvoře, šeď, špína, pach moči, spáleného plastu, oharky. Nemyté děti, nečesané, nezkrotné. Petrolejově modrošedé mraky podsvícené sluncem v barvě žloutku nejšťastnější bioslepice.