Z vlastivědného muzea vylézají švábi. Ještě je zde pnutí, kynoucí těsto, chvíle pro písničku. Život psa na udici, návnada byla frankofonní. Děti z Bullerbynu jdou okolo koše. Vrážet peníze do nepojízdných tlumičů. Několik mileneckých obtisků s kávou. Rozumíme si vestoje i na břiše. Rozloupáváme ořechy ve větrném víru. Na zvrásnělé kožešině, na postrach strýcům. Vynořují se s akreditační kartou, přikováni k buldozeru.

Tající sníh dělá místo štěrku. Prznitelé, váleční zločinci v den Haagu. Voda v kalužích si nevzpomíná. Jak ležela v bezvědomí v sněhokupách. Bílá mraveniště v ocelovém městě. Ve stínu růžolících rozjásaných pionýrek. Ve světě menším než špendlíková hlavička. Sníh, dálkový plavec, spolykal hektolitry. Teď mu je blbě na cestě do houslí.

Až dočteš, tak se vrať. Až dočtu, tak se vrátím. Až dočteš, tak se vrať.

Nechme Vesmír na pokoji,. Ne, upečené se ne -bude. Za oknem p va na Listí, což značí, že jsem. L o vás ze Stopy.

Prosím vlčí mák, ať nehřeší na svou. Osamělost v zeleném poli, báseň. Ať nepřichází, neotírá si rty o rohožku. Jarová bublina stoupá k létu, leskne se. Když nás oddával brzy ráno. Na bílé pláži zpívali andělé. Záblesk v majáku, ráhno v bouři. Jedli jsme zlámané velikonoční cukroví. Žádný z tři sta šedesáti notorických.