Stalo se toho hodně a zároveň nic. O půl 11 jim to jeli, objali sme se a jela sem domů. Kira si stěžuje na všechno. Neskutečně mi to chybělo ale po přečtení jednoho komentáře jsem se rozhodla se vrátit sem. No, je to .

Oblíká se a já na něj zase čekám u dveří. chladim si spálený ramena a záda o studený dřevo dveří. jak to tyvole dělá, že mu tak dlouho trvá se vykýblovat ven? Nevypadám v tom triku jak kokot? Ne, víš co? Nevodpovídej. Baví mě jen když je zadanej. Baví mě jen když sem zadaná.

Přišel mi komentář, jestli bych nechtěla náhodou něco napsat. Sem už psát nejspíš nic nebudu, možná jednou, někdy. Mám tak trochu v plánu začít psát víc. Kino, koncerty, výstavy. Jedna z věcí, co mě baví a uklidňuje m.

Never made as a wise man. A jsem buď šťastná a pořád veselá anebo doma brečím do peřin, že jsem se zklamala. Ale už nic nebolí tolik jako dřív, jsem veselá pořád a děkuju jemu a těm ostatním, co mi tolik ublížili. Bez toho všeho by nikdy nebylo tohle. Už nejsem ten typ člověka. Má smysl psát, když bych dokola jenom opakovala, jak moc miluju svůj život? Kašlu na křivdy včerejšků, jo speciální poděkování tomu z Prahy, co se neznáme.

Dokážu si to představit v čistě platonických rozměrech. Budu na něj myslet, bude si mi o něm zdát. Ale přestanu doufat, že se někdy objeví. To je můj plán na dalších pár měsíců. Narážím jen na jediný problém, chci vedle něj usínat a probouzet se. Chci zas sledovat ty jeho vlastnosti, který jsem tak nenáviděla. Bude, že jo? Píšu, to prej pomáhá.

Jsem se rozhodla napsat článek po . A všimla jsem si že je to docela trefný k článku týdne. Tak čtěte a bud držte huby nebo mě milujte. Člověk by řekl že po dvou měsících v ústavu, jednom tejdni na detoxu a dvou měsících v komunitě pro mládež ohroženou drogovou závislostí dostane rozum. Pokud tohle čte někdo z mého blízkého okolí, mrzí mě to, ale nemohla jsem vám to říct. Je to jedno, vše je šedé. Navždy? Hlavně si to nikdy nepíchej. Ale já ho týrám dál a .