Jenom jednou jsem v historii tohoto blogu neoslavil své narozeniny virtuálně. Jsem se rozhodl, že rok třicátý čtvrtý mého života bude ten nejlepší, co jsem doposud zažil. A jestli se bojíte, že jste s gratulacema zaspali, tak vám jenom připomínám, že ještě dneska to jde dohnat. Jenom jednou jsem v historii tohoto blogu neoslavil své narozeniny virtuálně.

Do You Want To Train With Us? Lace All Over Me. Tak jsem zase zhřešila a ulovila tyhle luxusní šaty. Zjistila jsem taky, že se mi šaty nemůžou vejít do skříně a že bych se asi měla zase trochu zklidnit. Koneckonců, budu rozprodávat svůj šatník na BLOGES BEACH MARKETU v sobotu 15.

Aneb jak jsem se rozhodla, že všichni musí vědět, kam jezdím. Do Athén s teniskama nelez. Jak jsme cítili marihuanu a jak jsme jeli do Maastrichtu do kostela. Z Gentu jsme vyrazili Flixbusem do Amsterdamu. Je fascinující nápad, kterým jsem byla unesená od momentu, co jsem to viděla na internetu a obrázcích. Je to vlak na odstavené koleji, z kterého nějaký génius udělal hostel.